Nákupy a přešlapy za měsíc květen ;)

Chčije a chčije. A já se svým sklonem k odkládání už prostě musím na nákup. V lednici se mi válí dva týdny starej Reblochon. Takže je logické, že se ji bojím otevřít. Po úderu smradu tohoto delikátního klenotu francouzské gastronomie, by klekl až na kolena nejeden muž žádající o ruku.

Akt s plněnou bagetou

     Mému deštníku, dokonale připravenému na lotrinské počasí, upadává jedna až tři šprušle. Takže po celkovém roztažení nebo alespoň pokusu o něj, to vypadá, jako lopuch po tornádu. Faktu, že při každém kroku vrže stejně jako stará postel, se prostě jen směju.

Vypadám jak nevětší chudák v okolí.

     Jdu do Lidla zkratkou, je to sice dál, ale zato hezčí cesta. Už si představuju, jak kráčím alejí kolem řeky, kde mě koruny rozkvetlých sakur ochrání a já budu moci na chviličku odložit své paraple. Přecházím silnici a sestupuji po kamenném schodišti k řece. Vodou nasáklé květy sakur se pod tou tíhou sklánějí nade mě, jako růžový baldachýn. Dýchám ten krásný jarní deštěm provoněný vzduch. Chce se mi zvracet. Ve skoro se nehýbající vodě vedle mě, vesele kvasí haldy posekané trávy a jedna mrtvá kachna. S rukou přes nos běžím zpět k silnici, výfukové plyny tolik nepáchnou.

    Nákup jsem zvládla bez větších ostud. Ždímám hadry a dávám je na topení. Ukládám nákup, vyhazuju odpudivě vypadající zbytek sejra, stejně by za chvilku odešel sám.

     Do rychlovarné konvice sypu torteliny a vařím do měkka. Co bych si tu bez ní počala. Cous cous už ani vidět nemůžu, bagetou za chvíli leda tak někoho praštím a do menzy jsem líná jít, je totiž minutu chůze do kopce.

Někdy tu jíme jako lidi

     Odpoledne s vervou datla pracuji na diplomce. Večer si já a moje tlupa smažíme cibulové kroužky. V jediné misce co máme, míchám těsto. Na stole vedle mě se děcka snaží nakrájet cibuli houbařským nožíkem. Místo prkýnka používáme sáček na odpadky. Stojíme u fritézy. Obalené kroužky házím dovnitř. Kolegyně ty hotové pokládá do kapesníky vyložené pánve.

   Do kuchyně vchází Francouzi, jediným pohybem rozbalují sadu nablýskaných nožů. Vytahují artyčoky a exotické ovoce. Prkýnka mají hned čtyři.

Jsem utahaná, olej mám i na okulárech. Sedám si k ostatním a mixuju cibuli s brownies.

     Dokonale oblečená Claire se na mě otáčí a ptá se, cože to mám dnes za značku trička. Nechápavě se na ni dívám. Ukazuje prstem na útvar v levém rohu mého oděvu. Ajo! To je flek od oběda.

Copak papkáte Vy?