Směju se maličké Francouzce Pauline, která se snaží uhádat nižší
cenu pronájmu jedné chaty u jezera. Přijede jí celá famílie a všichni chtějí
mermomocí zažít finské léto mimo hotel. Tisíc éček za tři noci? Děkuji, nechci.
 |
| Voda má celých 19°C! |
Je začátek června, chodím v kraťasech a tričku a
nadávám na to neskutečné vedro, je 23°C.
Můj, o pětadvacet let starší kamarád
(čistokrevný Fin), mě pozval k sobě na chatu. Jelikož nechápu přemrštěné
ceny těchto pobytů a snažím se ušetřit na všem, kromě jídla, s váháním
souhlasím. Přece jenom se známe asi tři měsíce, takže nějaká šance na to, že mě
rozčtvrtí uprostřed divočiny existuje.
Do báglu hážu oblečení, dezinfekci, vlhčené ubrousky, půl
kila karamelové čokolády Fazer a pytel špekáčků.
Svítí sluníčko, autobus projíždí okolo rozkvetlých luk a my
se cpeme sendvičema z Lidlu za 0,75 euro za kus. Konečná. Vystupujeme na
liduprázdné zastávce u lesa. Autobus odjíždí. Chata má být prý někde kousek.
Anti se na mě podivně culí a prohrabuje si vlasy. Tady mě
uslyší řvát maximálně veverky, bleskne mi hlavou. Táhne mě do houští a já
začínám být mírně nervózní.
V keřích se krčí dvě kola. Pane bože! Anti mi podává rezavé řidítka jakéhosi vehiklu a pyšně mi oznamuje, že byl jeho maminky. Kolo vypadá asi tak, že zažilo boje v první linii o
nezávislost Finska.
Naivně hledám převodovku a brzdy. Brzdí se šlápnutím dozadu. Přemýšlím, že si ty tři hodiny
počkám na zpáteční autobus.
S elegancí vorvaně skákajícího na špejli nasedám na
kolo. Řidítka se neskutečně třesou a já myslím na maminčino doporučení „hlavně
se nezabij“.
Za mých častých hysterických záchvatů smíchů urážíme jeden
kilometr. Už nemůžu, ale nevím, jak mám slézt dolů a tak pokračujeme dalších 15 kilometrů.
Po dvou hodinách zajímavé jízdy, míjíme osadu
s krásnými domy a perfektně upravenými příjezdovými cestami. Svého hostitele se ptám, která je jeho. Anti ukazuje na
zarostlou cestu s baldachýnem šeříků a já začínám chápat, že na konci
žádná hacienda nebude. V duchu myslím na to, že na některá dobrodružství
jsem už asi fakt stará.
 |
| Chatka... |
Sedím v rozpadající se kadibudce bez dveří, vedle sebe mám
kýbl s pilinama na „spláchnutí“. Cestička metr vysokou trávou ke břehu
jezera, kde je na kameni položené mýdlo, jakožto koupelna, mě dojímá. Za
bzukotu komárů a další havěti se sunu do dřevěné chatičky připomínající obydlí
čarodějnice z Mrazíka. Děkuji všem svatým za dezinfekční ubrousky a ulehám
na dekou obalená prkna.
Ráno s hrnkem kávy stojím na měkoučkém mechu a nad hlavou mi šumí borovice,
v jezeře se odráží zlatavé slunce a lekníny se na vlnkách pohupují do
rytmu. Jedna z nejkrásnějších dovolených….
 |
| Jezero Pulesjarvi |
Komentáře
Okomentovat