Sedím doma v Česku na zadku. Jak správná kancelářská krysa klepu čísla do tabulky, a už se nemůžu dočkat až vypadnu ven do toho lijáku. Bože, jak já bych jela pryč. Jenže to už nějak moc nejde, doma na mě čeká jeden z hlavních důvodů proč mi nakonec stačí odjet jen na chatu.
Píše mi Lucinka. Kamarádka, co se prostě sebrala a jela pryč do Kanady. Něco zažít, změnit prostředí a najít si toho silného kanadského dřevorubce! O co teda dneska jde? O stesk. Stesk po domově a taky trochu stesk, když jste doma na své poměry už nějak dlouho.
 |
| Ať žije Britská Columbie |
To se mi takhle jednou ve Finsku taky stýskalo. A protože dělání, smutky zahání, za chvíli jsem ťapala po mokré cestě do lesa se svojí drahou zrcadlovkou. Skrz mokré borůvčí se prodírám k jezeru. Mám to! Budu fotit mlhu nad vodou. Balancuji na mokré skále. Cvak. Super, první krásný snímek. Najednou cítím, jak kloužu po kamenech dolů. Instinktivně pod prdel strkám ruku. I s foťákem. Nu a jak toto moje léčení stesku dopadlo? Z objektivu jsem udělala placku, narazila si záda a poškrábala nohy o nějaké šouší.
Takže je lepší, se o stesk podělit nejlépe si zajít na pivo, nebo s kamarády udělat palačinky. A když ani toto nejde, tak se prostě posadit s kýblem hranolek k oblíbenému filmu, pobrečet si, zanadávat a ráno bude zas hej!
Nu a v případě, že už dřepíte doma, adoptujte. Adoptujte si erazmáka. Takovou tu naivní zbloudilou duši, která se všemu diví, hlavně ceně piva. Buďte jí přístavem a oporou, stejně tak, jak jste si sami kdysi představovali vašeho tutora/buddyo. Určitě si neberte příklad z mojí turorky. Objevila se jen jednou a zapamatoval si o mně pouze dvě totálně famózní informace, že jsem Maďarka z Prahy.
MissU
 |
| Tak moc mi chybíš... |
Komentáře
Okomentovat