Z deníku delegáta III.


Šumící moře a světle žluté paprsky škádlící ranní moře. Čekám na transferový autobus na letiště. Pouhé dvě minuty zpoždění, zírám. George mě zdraví a se záchvaty smíchu vykládá o svém nočním dobrodružství, manželka jela k mamince do Atén.


Moře na začátku dne

V duchu si říkám, jak dnes bude pohodový den. Nabíráme klienty v prvním studiu, ve druhém, ve třetím. Náš minibus se začíná pomalu plnit. Se zastavením u posledního hotelu je mi jasné, že se do něj všichni klienti nevlezou. Zdravím tu čekající haldu a beru si řidiče stranou, zjišťujeme, že kapacit autobusu je maximálně 17 osob, my jich máme dvacet tři. Řidič dostává hysterický záchvat smíchu a telefonuje do kanceláře. Já uklidňuji klienty. Letadlo odlétá za hodinku a půl, a my nemáme čas čekat na jiný transfer. Jemně všem oznamuji, ať se zmáčknou. Páry si sedí na klíně a ulička busu je zatarasená kufry. Klienti se smějí, řidič se směje, a já se modlím, abychom neměli nehodu.

V řeckém autobuse řízeném Řekem, může:

1. pršet z klimatizace takovým způsobem, že je nutné nad klienty držet deštník

2. jet rychlostí 200 km/h v noci, v bouřce, na úseku kde je povoleno 60 km/h

3. řidič mluvit s nadřízeným, manželkou najednou a nevnímat řev delegáta, že už přejel klienty čekající u dvou různých hotelů

4. nastat situace, že vás řidič vyhodí na prázdné pláži, pokud se váš hotel jmenuje Beach Hotel


Řecké pláže...

Komentáře