Ležím na zadní sedačce svého mini vozítka a potím se jak
turista u moře. Mám asi hodinku k dobru a tak se snažím dospat to
celodenní na letiště- z letiště- na letiště- z letiště atd. Těším se
na další informační schůzku, kdy zas budu muset všem vysvětlovat, že vozit z ČR
obrovský slunečník na ostrov, kde neustále fučí je blbost. Stížnost, že se
synátor při pokusu o jeho záchranu proletěl nad pláží, jak Mary Poppins se
prostě jen směju.
 |
| Nějak takto si to představuji po šichtě :) |
Po cestě domů mě nijak nerozhodí dva pávi štrádující si to
v protisměru. Odbočuji do zákazu vjezdu a snažím se nepřejet vlastní klienty. Parkuju na vyhrazeném místě, cože je bývalé políčko
cibule, kterou jsem však již za své četné výjezdy stihla rozjezdit na
marmeládu.
Mám dojem, že již mírně smrdím. Nebaví mě pořád veškeré
prádlo prát ručně v mrňavém umyvadle a tak se ptám domácí, kde je pračka.
Pračka je rozbitá. Ale prý mohu použít tu její. Vytahuje šroubovák a oddělává
víko, s mírnou obavou o firemní trička, tam hážu i ostatní hadry, silným a
přesně mířeným kopem pračku zavírá. Po čtyřicetiminutovém cyklu vytahuje
pračku ze zásuvky, nadzvedává hlavní poklop a zevnitř se snaží pračku otevřít.
A já obdivuju tuto řeckou ženu, že vaří na porouchaném vařiči, pere
v polorozbité pračce, chodí do práce, uklízí dům sobě i všem dětem, vaří
celé rodině a stejně se pořád usmívá. Já na jejím místě narvu manžela do
pračky, děti zfackuju a jdu si sednout na víno do taverny.
 |
| No stress no worries, you are in Greece! |
Komentáře
Okomentovat