Je mínus dvacet dva stupňů Celsia. Silně chumelí (je totiž
leden). Vypadám neodolatelně, čepice s bambulkou, obrovská bunda, pod
kterou se vejdou 3 svetry. Na nohách mám kvůli mrazu vlněné podvlíkačky a na
nich o 2 velikosti větší džíny (pro případ že by bylo nutno navléci více
podvlíkaček). Vše završují pohodlné sněhule a teplé ponožky od maminky, co
zvětšují chodidla o dvě velikosti oproti běžnému číslu.
 |
| Pro dokreslení atmosféry... |
Z černého nebe padají obrovské vločky. Stojím na
hlavním náměstí a čekám na něj. Po deseti minutách mi začínají zamrzat vlasy, o
brýlích ani nemluvě. A on pořád nikde. Dojde? Nedojde? Přejel ho sněžnej pluh?
Začínám pomalu ale jistě přimrzat k zemi. V duchu si nadávám, proč
jsem si jen nevzala tu slivovici sebou. Dám mu tak maximálně dvacet minut a pak
jdu domů.
Najednou ho vidím přicházet.
Omlouvá se, že došel pozdě, psal mi to před chvílí na fejsbůk. Snažím se být
vtipná a nějak to přejít. A proto mu oznamuji, že příště přijdu pozdě já. Se
smíchem odcházíme na zastávku. Prvně jdeme do muzea Mumínků. Vedeni mým orientačním
nesmyslem, nastupujeme do špatného autobusu. Vystupujeme. Dvacet minut bloudíme
parkem a nemůžeme nic najít. Připadám si jak debil. Uprostřed parku je kostel.
Jdeme dovnitř. Kostel je útulný a je v něm teplo, dělám par fotek a sedáme
si na lavici. Za okny se s nazlátlým nádechem třpytí padající sníh. Sedíme vedle sebe a posloucháme zpěv
nějakých Finů. Romantika jak kráva.
 |
| Onen kostel |
Zvedáme se a jdeme konečně do kina. On,
okouzlen mým orientačním smyslem, zapíná GPS. Do kina trefíme napoprvé.
Kupujeme si lístky, každý platí sám. Ptá se mě, jestli si chci dát popcorn.
Rozhodně ne. Předtím jsem totiž sežrala 35 kousků sushi a jsem nakonec ráda, že
mám větší gaťky. On si bere ten největší. Povídáme si o všem. Jdeme do sálu.
Film začíná. Tisíc reklam ve finštině a konečně je to tu. Opravdu mě to baví.
Chvilkama si říkám, když tu teda sedíš vedle mě, jdeš na každou akci, o které
ti řeknu, že tam jdu, otevíráš mi dveře, bereš tašky, vidíš tu střílečku po
druhý a to ještě za 14 éček, tak bys mě kruci aspoň mohl vzít za ruku. Bohužel,
to jediné co celé 2,5 hodiny křečovitě svíral, byl kýbl popcornu.
Věnováno slečně E a L, protože si taky vždycky zvládnout najít největšího hňupa v okolí. Love you :).
Jaké jsou tvé láf-storky? :D
Komentáře
Okomentovat